Je všude.
Krátký, suchý a tvrdý.
Děda nesouhlasí.
Úklid nutný.
I na úkor trávníku.
Sekačka jede.
Dvouhodinový víkendový rituál začíná.
Ne vždy ve stejnou dobu.
Kolik máte sousedů?
Křoviňák kvílí a sem tam sekne do mladého stromku.
Ten vedle tam nikdy nebyl.
Listí není mulč.
Listí je bordel.
Krtek se odstěhoval.
Včela ze zoufalství hobluje Babišovu řepku.
Čmelák se natáhl ve stínu a čeká, až vyleze levandule.
Máte levanduli?
Stromy se drží.
Není jisté jestli kořeny, nebo silou vůle.
Mají hluboké kořeny.
A logistický problém.
Zkuste přestěhovat strom.
Tráva si vzala všechno.
Poslední kapku vody, poslední živiny z půdy.
Je lakomá a nerada se dělí.
Ani v zimě po sobě nic nenechá.
Jen vybledlou vzpomínku a příslib, že na jaře dorazí zas.
Déšť se valí jak po betonu a mizí kdesi mimo žíznivé zóny.
A tráva zůstává.
Je žlutá.
A mrtvá.
Frustrace.
Kropení.
Efekt pro nikoho.
Nemusíte to dělat.
Víte to?