(aneb co jsem to vlastně za (podvratný) živel)
Jsi na místě, kde králíci nosí náušnice a dveře si připínají brože.
Kameny tu mají kapsy a vítr zapomněl vlastní jméno.
Nic tu nedrží – ani gravitace, ani názor, ani účes.
Oheň se směje, voda cosi šeptá, země mlčí a vzduch si zkouší nové tvary.
Éter? Ten stojí opodál a dělá, že se ho to netýká.
Tady se nevybírá.
Tady si živly vybírají tebe.
Nechceš číst?
Udělej si kvíz.
jiskra (oheň)
Oheň je ten, kdo zapálí svíčku a pak ji zapomene sfouknout.
Je to špička, prasklina, výkřik v uchu, na krku, na klopě, na článcích prstů.
Nechce být tichý.
Nos ho, když potřebuješ hořet i zářit zároveň.
proud (voda)
Voda je kapka, co odmítla spadnout. A přesto teče.
Je to oblouk, co se zlomil jen proto, aby mohl téct dál.
Přizpůsobí se. Ale jen tam, kde to dává smysl.
Nos ji, když chceš zmizet a přitom být vidět.
průvan (vzduch)
Vzduch je nedokončená věta. Průvan, kterému někdo přibouchl dveře.
Je to kruh bez začátku, náušnice, co se hýbe, i když stojíš.
Objekt, který cinkne a pak si to rozmyslí.
Nos ho, když myslíš rychleji, než mluvíš.
kořen (země)
Země je kus. Hmota. Ticho.
Textura, která drží.
Ví, kde je její místo – a nechce ho opustit.
Nos ji, když chceš zapustit kořeny.
mezi (éter)
Éter je chyba v systému.
Nemá tvar, ale má signál.
Najde nositele dřív, než si ho vybere.
Nos ho, když nechceš vysvětlovat.
živelný kvíz
aneb odhal svůj živel rychle a nevědecky
Podvratné? Rozhodně.
Vědecké? Ani náhodou.
Odpovídej podle intuice. Mozek odlož vedle květináče.
Čtyři z pěti lunatiků doporučují.