výkřik
Myšlenka. Někdy taky ne. Pak vzdor.
Kafe.
Jde se na to. Materiál protestuje.
Kafe.
Vzniká tvar. Neochotně.
Kafe.
Už to skoro je.
Kafe.
Rozpadlo se to.
Kafe s rumem.
proces
Nejdřív přiletí myšlenka. Není poetická. Je dotěrná.
Někdy přijde ve tři ráno a nechce odejít.
Někdy nepřijde vůbec a musíte ji z kovu vymlátit.
Pak začíná práce.
Ne instagramová.
Ta bez filtru. S potem. Bez parfému.
Výběr materiálu (co přežije i hodinu občanské výchovy).
Čára na papíře. Čára na kovu. Čára, co zmizí, aniž by ji někdo poslal pryč.
Řezání. Děrování. Pilování. Přepilování. Hledání pod stolem.
V případě úspěšného podstolního nálezu pájení. Postupné, trpělivé. Dlouhé. Nebo moc rychlé.
Kladivo. A zase kladivo. No možná ještě trochu. Aha. Moc.
Leštění. Prach. Všude.
Patina, co si dělá, co chce: Dnes budu modrá a tvůj názor mě nezajímá.
A pak ta věta, která už je vytetovaná ve stěnách:
Tak znovu…
Některé kusy se rozpadnou.
Některé vzdorují.
Některé se musí zlomit, aby začaly spolupracovat.
To není vzdor. Je to dialog, kde má kov většinou pravdu.
dílna
Tahle galerie není pohádka.
Je to záznam přežití.
Mimo záběr jsou otisky prstů, špony, ostré hrany, spálené vlasy.
A někdy i trpělivost.
(Tento text vznikl mezi třetím pájením, čtvrtým kávovým výbuchem a mírným vlivem výparů z oxidace.)
