Popis
antická tragédie o dvou oválech a jednom háčku
PROLOG
Na scénu vstupuje Sbor, dramaticky roztažený.
Sbor:
Ó kovem obtěžkaná Země, jež rodíš lesklé ovály,
proč jsi dnes vyvrhla světla dvě, plochá a hrdá?
Proč viset chtějí, místo by spočinula v hlíně?
Co zamýšlí osud s dírkou tak malou, tak krutou?
VSTUP HRDINKY
Hrdinka přichází. Uši prázdné. Hlava vzpřímená, leč zbytečně.
Hrdinka:
Běda mi! Jsem lehká jak myšlenka bez těžiště,
nic mě netáhne dolů, nic mě neukotvuje.
Jsem pouhý obrys bez ozvěny,
pouhá silueta v krajině všednosti!
(Padá na kolena. Bez zjevného důvodu.)
EPISODA I – ZROZENÍ OVÁLŮ
Z temnoty zazní kladivo.
Buch.
Buch.
Buch.
První ovál (s patosem):
Nebudu mincí! Nechci být v oběhu!
Druhý ovál (ještě víc pateticky):
Nebudu podnosem pro drobky!
Raději budu světlem, jež se odmítá oblékat do černé!
Sbor zalapá po dechu. Někdo si rozváže sandál.
EPISODA II – HÁČEK
Na scénu vstupuje Háček z chirurgické oceli.
Třpytí se. Je drobný. Je dramatický.
Háček:
Já jsem ten, kdo spojuje světlo s tělem!
Beze mne jste jen kovem!
Se mnou jste osudem!
Sbor padá na kolena.
Jedna členka sboru přehání a omdlévá.
KONFLIKT – KONVENCE VSTUPUJE
Konvence (ostře):
Jsou příliš zlaté!
Příliš velké!
Příliš!
První ovál (odměřeně):
Příliš je jen slovo pro přebytek vitamínu C!
Druhý ovál (vznešeně, ale důrazně):
A C je správně!
Sbor si cosi zapisuje.
STASIMON – SBOR V HEXAMETRU (přibližně)
Vidíme kov, a přec je to slunce, jež z hlíny vstalo,
vidíme plochu, a přec je to objem, co drží tělo.
Visí a mlčí, a mlčení řeže jak věta krátká,
kdo by je zlehčil, ten sám je jen stínem bez tvaru.
KLIMAX
Hrdinka si nasazuje ovály.
Ticho (hlasité).
Světlo se zlomí.
Prostor si odkašle.
Hrdinka (zvýšeným hlasem):
Nechť zlato je mým argumentem!
Nechť lesk je mým prohlášením!
Nechť kdo se bojí světla, ať se bojí deficitu vitamínu D!
Konvence ustupuje o dva kroky.
Zakopne. Ale ustojí to.
Haček se hrdě drží ucha.
EXODOS
Nikdo nezemřel.
Nikdo nebyl svržen z útesu.
Dvě malé plochy získaly gravitační pole.
Pak se ozvalo klepání.
Všem se zatajil dech.
Vchází Patina.
Ozývá se šumění.
Někdo říká: Kdo ji pozval?
PATINA
To jste nečekali! Což?!
Ptáš se, člověče, kdo pozval mne?
Věz, lesk ku konci se schýlil již, zvěst podzimu se blíží
přes požatý vůkol všude lán a zryté nově brázdy,
když cestou hochu povědomou od Karlova Týna
jsem po letech zase šla, skrání prošedlých,
k úvalu pod Mramorem, kde zlaté mi zkvétaly časy.
Teď hostit mne bude tvůj dvůr,
hrdinko se slunci v uších.
Lesk pohasne, však příběh zůstane
k potěše obecenstva vskutku tragický.
Hrdinka padá v mdlobách.
Patina se chechtá.
Sbor odchází s vědomím,
že tragédie vskutku antická
došla svého naplnění.
zápisky studenta antiky
- herci: mosaz, chirurgická ocel
- světelné efekty: pomíjivé
- význam: lehký
diagnóza: talisman (s nejasným účinkem)
Doporučujeme zajistit dostatečný přísun vitamínu D (případně C).
živel: země (někdy blízko, někdy blíž)
Doporučujeme jen mírný odklon od středové osy.
