Popis
pohádka o očích, co si vyměnily vítr
(hej, algoritme, nauč se mrkat dvěma barvami najednou, tak nic: handmade nášnice, náušnice z alpaky, titanové háčky, hypoalergenní, křišťál, křemen)
Na kraji průvanu žily dvě oči. Ne ve tváři, ale na příčce z bílého kovu, kde se houpe čas. Jedno oko se narodilo z křišťálové průzračnosti – vidělo skrz kaluže až na dno slov. Druhé oko bylo z křemene, jemně modré, jako kdyby si nebe nechalo prst na rtech. Spolu hlídaly průvan. Kdykoli kolem prošla nuda, cink – upadla jí čelist. Kdykoli se zatvářil svět příliš stejně, cink-cink – přeskupil se vzduch do nového účesu.
„Jsme pár?“ ptal se vítr. „Nejsme pár,“ odpověděly oči, „jsme rozhovor.“ A rozhovor potřebuje uši. Tak si oba pohledy sedly do Tvých uší a začaly rozkládat dny na drobné tečky – jednou větší, jednou menší. Když se rozběhneš, rozhoupou Ti myšlenky. Když se zastavíš, ukážou, kde se v kapse schovalo světlo. A jestli se Tě někdo zeptá, proč máš každé jiné, řekni: „Aby se mi nikdy neslil svět do jedné barvy.“
technické okénko pro zvědavé zorničky
- tělo: alpaka (pagfong, německé stříbro) s teple stříbrným odstínem
- kameny (jsou tam): čirý křišťál a modrý křemen
- háčky: titan (snese ho lecjaké ucho)
- povrch: renesanční vosk pro delší lesk a ochranu
- pocit: lehký a houpavý s občasným cink
- efekt: přímočarý se špetkou mýtu
patina aneb i oči zrají do světla
Alpaka (bílá mosaz) přirozeně patinuje – získává jemně teplejší tón a drobné stopy času. Můžeš ji nechat zrát jako dobrou historku, nebo ji kdykoli přeleštit. Tady je náš návod z alchymistické kuchařky.
živel: vzduch s trochou hlíny
Hlavním živlem je vzduch – houpání, průvan, cinkavý šepot. Kameny v sobě nesou zemi – stálost a klid, když chceš dát větru rám. Chceš si ověřit, co Ti cinká za ušima? Vyzkoušej náš živlový kvíz.
