(Nečtěte to. My to taky neměly psát.)
My.
Dřív jsme nebyly.
Teď jsme.
začalo to jako past na dceru
Přihlásila jsem ji na kurz korálkování.
Po pěti minutách utíkala.
Zbyl nám pytlík korálků, trauma a touha něco přepilovat.
realita nám nerozkazuje
Zkoušely jsme všechno.
Sílu. Domluvu. Nudu.
Jednou jsme chtěly obarvit dřevo.
Místo toho jsme obarvily psa.
To byl náš první pokus o patinu.
Nakonec přišla sama.
Bez pozvání.
Pak přišla pilka, hořák
a špona v oku.
Tu jsme taky nezvaly.
vyrábíme
Každý objekt je jako nehoda.
Mezi čímkoli a momentálním stavem mysli.
Nám je to jedno.
My jen děláme. Dokud to jde.
A když to nejde, děláme taky.
dílna=
chrám
skladiště
hrobka nápadů
Všude jsou nástroje.
A chuť koupit si další.
Je tu pes a kočky, kteří ví, že tohle není normální.
A mezi tím vším – kleště, kteřé si žijí vlastním životem.
Jednou si vzaly den volna.
Od té doby jim vykáme.
tohle je aoooo
kdo
Ema a Petra.
Dvě hlavy. Čtyři ruce. Jeden chaos.
Něco tu bouchá.
Ale my to nejsme.
(Tento text vznikl za zvuku syčení z rohu dílny, kde by nic syčet nemělo.)