algoritmus: už nemůžu!
Jsme dvě.
Ale klidně i tři, když se počítá ten hlas v hlavě, co říká: „Tohle už je vážně moc.“
Ne, není.
Vyrábíme objekty. Asi.
Z kovu. Možná.
Omylů. Určitě.
Taky z kafe a mírného záchvatu smíchu.
Děláme weby.
Bez záchvatu smíchu.
Kód má rád přesnost. Třesení u něj vyvolává závratě.
Narušujeme zahrady.
Protože úlek vyvolává ticho.
Jednou jsme udělaly něco, co nás pozorovalo zpátky.
Zavřely jsme to do komory a od té doby to tam klepe.
Našly jsme háček ve vlasech.
Nevíme čí.
Možná minulosti. Možná budoucnosti.
Možná psa, který se rozhodl být burleskou.
Tady nenajdeš odpovědi.
Jen odkazy.
Klikni, nebo ne _
(algoritmus si stejně všechno pamatuje)