(aneb věci se dějí samy, někdy i proti své vůli)
Satén.
Hedvábí.
Papír, co popírá vlastní smrtelnost.
Ne.
Improvizace.
Rituál.
Omyl.
A tak trochu ekologický záchvat.
proces
Recyklace, upcyklace, transformace, panika.
Papír tady má vlastní hlavu a minimálně jeden existenční problém.
Krabice má za sebou tři životy, jeden podnájem a několik sezení u psychologa.
Bublinkám vržou čéšky, tak zakládají odbory.
Lepenka se samovolně odvíjí.
Balicí proces obvykle provází nevysvětlitelné jevy:
— náhlé zmizení ponožky,
— objevení ponožky, která nikomu nepatří,
— tiché klení odnikud,
— papír, který vzdoruje fyzikálním zákonům.
co je (a možná není) v balení
Objekt.
Je tantricky klidný.
Obklopený časem a možná stránkou z encyklopedie metafyziky.
Našli jste stín písma, záhyb z jiné reality, stopu života, recept na vánočku?
To není chyba.
Je to připomínka, že věci neumírají.
Jen se přizpůsobují.
Někdy proti své vůli.
Našli jste ponožku?
To není dárek.
To je rituální omyl.
příčina
Protože planeta má taky nárok vzít si volno.
Protože nás to baví.
Protože proč ne.
následek
Artefakt přežití,
esteticky neukotvený,
vesmírně pravdivý,
vetšinou funkční.
Některé krabičky praskají.
To není závada.
To je projev sebeuvědomění.
To, co vznikne, není balík.
To, co vznikne, je výpověď.
Z reality. Mimo gravitaci.
S trochou vzdoru.
Cosi sedí uvnitř a s tím
dva různé příběhy.
Jeden o pokoře,
druhý o nespolupracující izolepě.
(Tento text vznikl v mírném opojení z vůně kadidla. Pandořina skříňka zůstává uzavřena. Stuhy připravují převrat.)