(léta páně 2026, přesněji 10. 6. kdesi v oddělení spojovacího materiálu Bauhausu v Plzni)

Stojím mezi regály a držím v ruce dva nerezové šrouby M10 délky 8 cm.

Náhle se zjeví rudý Bauhaus muž: „Co hledáte?“
Bere mi šrouby z ruky: „Víte, že je to drahé? Je to nerez!“
Jako kdybych právě sahala po Fabergého vejci a ne po dvou zas*aných šroubech.

Zařazení: Aha. Nafouknutý vysvětlovač ženským v hobby marketu. Kategorie: otravný. Riziko: vysoké.
Vnitřní monolog: „Pane, já doma řeším věci, na který vy máte servisní oddělení.“

Já nahlas: „Ano, umím číst. Hledám k nim matky.“

Bauhaus muž aktivuje režim „žena = neví, co je matka“.
Nacpe do pytlíku dvě matky s ohavnou plastovou pojistkou, kterou jsem vůbec nechtěla.

Já držím bezradně dvě podložky, aniž bych si uvědomila, že potřebuju čtyři.

Bauhaus muž: „Kde jste je vzala, diktujte kód.“
Cpe je do pytlíku vedle nevyžádaných matek, který následně oblepí třemi štítky,
a já zhrzeně odcházím, aniž bych se zmohla na odpor.

výsledek

• sociální trauma z Bauhausu
• kognitivní výkon -73 %