(aneb co jsem to vlastně za (podvratný) živel)

Jsi na místě, kde králíci nosí náušnice a dveře si připínají brože.
Kameny tu mají kapsy a vítr zapomněl vlastní jméno.
Nic tu nedrží – ani gravitace, ani názor, ani účes.
Oheň se směje, voda cosi šeptá, země mlčí a vzduch si zkouší nové tvary.
Éter? Ten stojí opodál a dělá, že se ho to netýká.

Tady se nevybírá.
Tady si živly vybírají tebe.

Nechceš číst?
Udělej si kvíz.

jiskra (oheň)

Oheň je ten, kdo zapálí svíčku a pak ji zapomene sfouknout.
Je to špička, prasklina, výkřik v uchu, na krku, na klopě, na článcích prstů.
Nechce být tichý.

Nos ho, když potřebuješ hořet i zářit zároveň.

proud (voda)

Voda je kapka, co odmítla spadnout. A přesto teče.
Je to oblouk, co se zlomil jen proto, aby mohl téct dál.
Přizpůsobí se. Ale jen tam, kde to dává smysl.

Nos ji, když chceš zmizet a přitom být vidět.

průvan (vzduch)

Vzduch je nedokončená věta. Průvan, kterému někdo přibouchl dveře.
Je to kruh bez začátku, náušnice, co se hýbe, i když stojíš.
Objekt, který cinkne a pak si to rozmyslí.

Nos ho, když myslíš rychleji, než mluvíš.

kořen (země)

Země je kus. Hmota. Ticho.
Textura, která drží.
Ví, kde je její místo – a nechce ho opustit.

Nos ji, když chceš zapustit kořeny.

mezi (éter)

Éter je chyba v systému.
Nemá tvar, ale má signál.
Najde nositele dřív, než si ho vybere.

Nos ho, když nechceš vysvětlovat.

živelný kvíz
aneb odhal svůj živel rychle a nevědecky

Podvratné? Rozhodně.
Vědecké? Ani náhodou.

Odpovídej podle intuice. Mozek odlož vedle květináče.
Čtyři z pěti lunatiků doporučují.

výkřik

Myšlenka. Někdy taky ne. Pak vzdor.
Kafe.
Jde se na to. Materiál protestuje.
Kafe.
Vzniká tvar. Neochotně.
Kafe.
Už to skoro je.
Kafe.
Rozpadlo se to.
Kafe s rumem.

proces

Nejdřív přiletí myšlenka. Není poetická. Je dotěrná. Někdy přijde ve tři ráno a nechce odejít.
Někdy nepřijde vůbec a musíte ji z kovu vymlátit.

Pak začíná práce.
Ne instagramová.
Ta bez filtru. S potem. Bez parfému.

Výběr materiálu (co přežije i hodinu občanské výchovy).
Čára na papíře. Čára na kovu. Čára, co zmizí, aniž by ji někdo poslal pryč.
Řezání. Děrování. Pilování. Přepilování. Hledání pod stolem.
V případě úspěšného podstolního nálezu pájení. Postupné, trpělivé. Dlouhé. Nebo moc rychlé.
Kladivo. A zase kladivo. No možná ještě trochu. Aha. Moc.
Leštění. Prach. Všude.
Patina, co si dělá, co chce: Dnes budu modrá a tvůj názor mě nezajímá.

A pak ta věta, která už je vytetovaná ve stěnách:

Tak znovu…

Některé kusy se rozpadnou. Některé vzdorují. Některé se musí zlomit, aby začaly spolupracovat.
To není vzdor. Je to dialog, kde má kov většinou pravdu.

dílna

Tahle galerie není pohádka.
Je to záznam přežití.
Mimo záběr jsou otisky prstů, špony, ostré hrany, spálené vlasy.
A někdy i trpělivost.

(Tento text vznikl mezi třetím pájením, čtvrtým kávovým výbuchem a mírným vlivem výparů z oxidace.)